středa 10. srpna 2011

Pohadkova Gruzie

Po noci strávené na celnici jsme jsme zavítali do nejbližší gruzínské hospody. Po téměř čtrnácti dnech v Turecké prohibici nám tato příjemná návštěva zvedla náladu.

Přestože jsme to původně neplánovali, noc jsme strávili s gruzínskou rodinou v dřevěném domečku v pohádkové horské vesničce Didadžara napůl zahalené v mracích. Jediné co by se dalo vytknout je zápach kravinců, který nás doprovázel i celý následující den, cestou do Batumi.

Batumi je zpola výstavní, moderní, přístavní město a zpola smradlavá díra. To jest zřejmě známka ruského vlivu.

Z Batumi jsme vyrazili nočním autobusem do metropole Tbilisi. Skoro osmihodinová cesta autobusem pomatujicim ještě Sovětskou éru se neskutečně táhla. Za, v přepočtu, 190 Kč jsme nemohli čekat víc.

Tbilisi je překvapivě pěkně město. Ale hlavně máme konečně naší první gruzínskou keš :)

Právě sedíme v málem hostelu a učíme personál hrát sedmu. K tomu popíjíme domácí víno (v ceně ubytování). Rozhodně se ale nejedná o vzorek vyhlášeného gruzínského vína. Chutí připomíná spíš nepovedený ocet.

Published with Blogger-droid v1.7.4

Žádné komentáře: