Kačkar Dagi
Na Kačkar není potřeba žádné povolení, ani se neplatí za stanování v základním táboře. Ve městě Yusufeli je pro turisty informační centrum (nikdy jsme je ale neviděli otevřené). Tam se dá nejspíš domluvit i průvodce, doprava a další servis, ale není to nutné. Je důležité si zjistit kdy jezdí dolmuš z Yusufeli do vesničky Yaylar (tím jménem si nejsem jistej) a zpět. Stojí dvacet TRL na osobu a jede někdy dopoledne dolů a odpoledne nahorů. My jsme zpátky usmlouvali už jen soukromý odvoz za 270 TRL na celý dolmuš, ale měli jsme štěstí - bylo nás na to sedm.
V základním táboře (3200 m. n. m.) je voda jen z potoka a je dobré ji převařit, nebo alespoň dezinfikovat. Cestou na vrchol není problém nabrat vodu tekoucí ze sněhových polí.
Ararat (Agri Dagi)
Před Turkama je lepší říkat Agri, pojmenování Ararat nemají rádi. Naopak Kurdové říkají Ararat. Tady jsem našel takovou
mapku kurdské oblasti, aby bylo jasno.
V jižním a východním Turecku kde žijí Kurdové je poměrně hodně tureckých vojenských základen a silničních check pointů, nicméně na Araratu jsme se s vojáky nesetkali. Povolení k výstupu ale kontrolují místní průvodci/policisté přímo v kempech (alespoň v tom horním). Nepotkali jsme nikoho, kdo by měl oficiální povolení, takže to čemu říkají povolení je spíš taková forma úplatku. Dva Češi zaplatili za noc v druhém táboře po krátkém smlouvání 75 TRL, my jsme šli se skupinou, takže se nás to netýkalo. Základních kempů je několik, každý zřejmě ovládá jiná cestovka. Dá se ale najít i místo pro stan bez cestovky. Nahoře už moc míst na stany není a jsou blízko od sebe.
Jedni Kurdové nás varovali, že nahoře není voda a je tedy nutné si nechat vodu vytáhnout na koních. Není to ale pravda v základním táboře je hadice s vodou a v druhém táboře se dá brát voda ze sněhových polí (jiný zdroj tam ani není). Stačí teda zásoba vody vždy jen na jeden den, resp. cca 5 hodin cesty.
Cenu organizovaného výstupu (který jsme zvolili) je třeba vyjednat. Ptali jsme se v hotelech Ararat a Eruzurum (nejspíš jen prostředníci). A nebo se zeptat přímo v cestovce Murat Camping, která výstupy přímo organizuje. Ještě existuje minimálně jedna podobná cestovka (nezapomatoval jsem si jméno). Cenu jsem slíbil, že neprozradím (jen mailem), ale byla nižší než druhá nejnižší nabídka 250 USD (tj. 170 EUR). V ceně byla doprava z Dogubeyazitu, vynesení zavazadel na koních a průvodce až na vrchol.
Na samotném vrcholu je ledovec. K výstupu jsou doporučené mačky, není problém si je půjčit přímo v Dogubeyazitu, nicméně jde jen o posledních cca 1000 metrů a dalo by se to (začátkem srpna) zvládnout i bez nich. Nutné jsou hůlky, dobré oblečení a stan, vše se dá půjčit.
GPS záznam trasy výstupu (našel jsem někde na internetu):
Zobrazit místo Ararat 1 na větší mapě
Na Ararat se dá prý vystoupit i ze severní strany od města Igdir. Výstup je prý náročnější, protože po ledovci se jde na vrchol 6 hodin.
Gruzínské hranice
Gruzie má s Tureckem jen dva hraniční přechody. Ten nejvýchodnější v blízkosti jezera Aktas Golu je dlouhodobě uzavřený. Při cestě z Batumi do Turecka je lepší vzít Maršrutku za 1,5 GEL na hranice, přejít hranice pěšky a potom teprve najít Turecký dálkový autobus. Důvodem jsou obvykle vyšší ceny přeshraničních autobusů a rychlost přechodu hranice. Z Batumi i z Tbilisi jezdí hodně tureckých dálkových autobusů směrem do Turecka. Dokonce prý jezdí přímý autobus Tbilisi - Atény, to je ale spíš pro silnější povahy.
Naše cesta
Zobrazit místo Kavkaz 2011 na větší mapě
Geocaching
Turecko:
Gruzie:
