středa 7. října 2015

Jerevan

Po desetihodinové cestě vlakem kdy jsme ujeli asi 300 km jsme konečně v Arménii. Je tu krásně, jen nanáš vkus trochu moc často prší.

úterý 29. září 2015

Kavkaz 2015 - První díl

Po přistání v Kutaisi jsme strávili dopoledne poflakováním v centru města a čekali na dvanáctou hodinu, kdy jsme byli nahlášeni do hotelu. Přidal se k nám potulný, bezejmenný pes, který nám dělal společnost. Neměl vůči nám - turistům žádné předsudky a neměl problém ani s jazykovou bariérou - bez problémů jsme pochopili, že má hlad a blechy.

Večer jsme strávili prohlídkou kláštera (doplním), který, jak jsme zjistili, je také zapsaný na seznamu památek UNESCO.

Po tropickém dni stráveném v rozpáleném  městě jsme se rozhodli zvolit jeden z alternativních plánů a vydat se na východ k černému moři. Ještě před tím jsme ale chtěli stihnout krátký výlet do okolí a prohlédnout kaňon (doplním). Ten za moc nestál, ale cesta s taxikářem důchodového věku v autě značky Mercedes Benz (věku srovnatelného) nám zážitky vynahradila.

Večer jsme dojeli na pláž Kobuleti, ubytovali se v luxusním hotelu za srandovní cenu a vyrazili na procházku kolem pobřeží.

Celý následující den jsme trávili na pláži a těšili se, až konečně vyrazíme někam do divočiny (názor autora).

Teď sedíme v maršutce směr Chiatura - staré zapomenuté důlní městečko, vzpomínající na dávnou slávu J. V. Stalina.

čtvrtek 25. dubna 2013

Máme nový blog o naší cestě na Nový Zéland: http://nahorenebodole.blogspot.co.nz/

čtvrtek 13. prosince 2012

Írán - Zvláštnosti

    Placeni v restauraci vyzaduje znacne usili
    Klasicke pitko se studenou vodou
    Ukazkove zabalena sedaci souprava
  • Íránci jedí rukama - to nám řekl turecký řidič kamionu hned na hranicích s Íránem a měl pravdu. K jídlu jsme (mimo hotelové restaurace) dostali vždy jen lžíci a vidličku (nikdy né nůž) a chleba, resp. placku, která sloužila k nabírání jídla rukama. Navíc jedí jen pravou rukou, což nejspíš souvisí s hygienou a tureckými záchody.
  • Motorky - motorek je v Íránu hodně, především v Teheránu. Podle zákona mají maximální objem 200 ccm, to kvůli tomu, aby neujeli policistům po té, co spáchají nějaký atentát, což už se právě jednou stalo. To ovšem nebrání Íráncům, aby jezdili například v protisměru nejlépe po chodníku. Je to jev více než častý a špatně se na něj zvyká.
  • Dvojí ceny - hodnota napsaná na bankovkách se nazývá Riály. Nicméně všechny ceny se uvádí v Tomanech, kdy jeden Toman je deset Riálů. Existují ale i výjimky, takže je to všechno pěkně nepřehledné.
  • Balení - Íránci jsou fandové balení věcí do igelitu. Hned na hranicích si nás posadili na pěkná kožená křesla zabalená do igelitu, ještě s nálepkou od výrobce. Ale nejsou to jen židle, balí se sedadla v autech, opěrky, páčky blinkrů, dálkové ovládání k televizi. No, co jde zabalit, zabalí.
  • Chlazená voda na každém kroku - příjemná věc, v každém městě, které jsme navštívili, jsou přibližně po sto metrech rozmístěna pítka s chlazenou vodou.
  • Internet - blokovaný a pomalý. Íránský firewall blokuje většinu zpravodajských serverů, včetně těch českých. Blokuje Facebook, Twitter, dokonce i Foursqurae, Picasu, Blogger, atd. Google služby fungovali tak na půl, někdy ano, někdy ne. Většina Íránců tento problém řeší pomocí VPN, takže veškerá snaha Íránské vlády přichází vniveč. Maximální vládou povolená rychlost internetu pro domácnosti je 512 kb/s. WiFi v hotelech se často platí a v restauracích nebývá. Dá se pořídit SIMkarta s Internetem za 40 Kč na týden, s limitem 600 MB.

středa 28. listopadu 2012

Fotky z Íránu

Zde jsou fotky z Íránu, pokusím se k nim postupně doplnit popisky. Když pánbů dá, možná někdy budou fotky i od Vojty.


Zobrazit místo Iran 2012 na větší mapě

středa 21. listopadu 2012

Teherán

Špinavý, smradlavý město je to. Jsou tu drahý taxíky.
Včera jsme vylezli na jakousi vysokou věž, odkud by byl krásný výhled na město, nebýt smogu, který město dlouhodobě překrývá.
Několikrát jsme jeli v holčičí části metra a předstírali, že jsme si toho nevšimli. Jen jednou nás vyhodili.
Budeme v televizi, nějakej Iránec si nás natáčel před Americkou ambasádou. Asi jsme vypadali dost jako exoti.
Na památku jsme koupili čelenky Hisballahu, teda alespoň si to myslíme, jsou zelený a popsaný arabsky.
Teď čekáme na letadlo a těšíme se domů.

sobota 17. listopadu 2012

Kashan

Cesta z Yazdu začala nástupem do taxíku a zjištěním, že Vojta zapoměl na recepci vyzvednout naše pasy. Taxikář nás vezl na opačnou stranu města a přestože jsme se mu snažili důrazně, verbálně i nonverbálně, za pomocí dvou map a slovníku vysvětlit, že nejede tam kam potřebujeme, neuspěli jsme. Po velkém naléhání se nám ho alespoň podařilo zastavit (slovo "stop!" taky nebylo v jazyce jeho kmene). V klidu jsme mu ukázali náš hotel na mapě formátu A2 s názvy ulic ve Farsi a opět vyjeli kamsi do háje. Po dalším přesvědčování z naší strany konečně dostal rozum, vzal si naši mapu a šel se zeptat na cestu lidí čekajících na autobusové zastávce.

Cestu autobusem jako obvykle zpestřovali zastávky na policejních checkpointech a jako bonus jeden vojenský, kde vojáci se samopaly prohledávali celý autobus.
Přibližně sto kilometrů před cílem vypověděl autobus službu a my jsme čekali uprostřed pouště na další spoj. Zbytek cesty jsem seděl vedle Afgánce, co fetoval jakejsi hnědej prášek. Doufám že na zítřek se nám podaří rezervovat jízdenky na vlak.

pátek 16. listopadu 2012

Persepolis, Yazd

Ve stredu jsme se s Hamedem divali na fotbal Uzbekistan-Iran a svorne jsme fandili Uzbekistanu, ktery nakonec vyhral. Hamed se omloval, ze nema sampanske.

Rano jsme se vydali kesovat (po dlouhe dobe uspesne) a vydali se na cestu do Persepole. Cestu jsme meli diky Hamedovi perfektne naplanovanou, takze se zadnemu taxikari nepodarilo nas natahnout. Mimochodem kilometr vyjde pri soucasnem kurzu asi na 2 Kc.

Vecer jsme stopli autobus do mesta Yazd, kde jsme nasli krasny hotel s krasnymi fontanami a bazeny. Potkali jsme zde znameho japonce z Tabrisu (nejsem schopen zapamatovat si jeho jmeno).

Zitra se chystame do Kashanu a potom dale na sever do Teheranu.

úterý 13. listopadu 2012

Shiraz

Máme za sebou další noční autobusový přesun do Shirazu. Bydlíme u Hameda, co navrhuje iránskou rozvodnou síť. Odpověděl nám na většinu našich zvídavých otázek. Například už víme, že žena stojí 25 velblodů, zatímco muž 50. Ale v rámci emancipace se to má brzy sjednotit. Muslimka může mít jednoho manžela, muslim může mít manželky čtyři a k nim případně ještě nějakou dočasnou.
Večer jsme hráli s holkama v parku pantomimu, ale nebylo to moc fér, protože neumíme Persky a to je dokonce i při této hře docela důležité.
Zítra jdeme obhlídnout město a zakešovat.

Bandar abbas, Qeshm

Včera jsme přespali na ostrově Qeshm v Homzkém průplavu, projeli se na loďce v mangrovovém lese a jeli do pouště prozkoumat solné jeskyně. Dnes máme v plánu prozkoumat město Shiraz. Poprvé se nám podařilo domluvit ubytování přes couchsurfing, tak si snad konečně budeme moct promluvit s domorodcem, co umí anglicky.