pátek 30. března 2007

Blogy

Objevil jsem tenhle blog, tenhle blog a nakonec tenhle blog iránského prezidenta Ahmadinejada. Asi se vám nechce překládat ty klikyháky. Pokusil jsem se to přeložit, poslední zápis zní asi takto: "bomb USA bomb bomb more plutonium please peace OSN peace bomb big bomb missiles bye bye Ahmadinejad"

úterý 27. března 2007

Negeocaching

Musel jsem vymyslet novej pojem negeocaching pro včerejší téměř celodenní kešovací výlet, při kterým jsem ale neobjevil jedinou kešku. První úspěšně nenalezená cache Inbound from Proxima (Kent) vlastně ani najít nešla, protože se jednalo o tzv. virtual cache (ikonka se strašidlem). Bylo třeba najít několik landmarks (česky asi patník) a u posledního opsat nějaký slovo, se kterým se dá zalogovat. Našel jsem všeho všudy jeden. Další měl být podle všeho uprostřed kolejiště, což mě trochu zmátlo. První landmark se jmenoval Pluto a byla to podle všeho součást největšího modelu sluneční soustavy na světě. Kromě toho, že je největší, čemuž bych klidně i uvěřil, jsem nějak nepochopil jeho smysl. Poté co jsem se vykašlal na virtual cache, jsem se pokusil najít další dvě regular keše, což skončilo v obou případech neúspěchem. Podle údajů s GPSky jsem celkem prošel necelých 20 km. Velkou část z toho naprosto zbytečně, protže nemám v GPS mapu UK a bez mapy se dost blbě chodí.
Nevzdávám to, příště si opíšu hinty a zkusím to znovu.

Mimochodem konec tohoto blogu se nezadržitelně blíží, protože 30. dubna se nadobro vracím domů.

středa 21. března 2007

Hračky

Když jsem se stavoval doma, pořídil jsem si pár nových hraček do sbírky. Mimo jiné DVB-T tuner AVerTV Volar. Byl to nejlevnější tuner, který splňoval moje skromné požadavky - není to velká krabica, pracuje pod Linuxem, má teletext. Teletext kvůli tomu, že v UK jsou všechny pořady (včetně např. zpravodajství) kompletně otitulkovaný a moje angličtina není na takové úrovni abych tomu bez titulků rozuměl. Jsem s ním docela spokojen, až na software který toho moc neumí, a když už něco umí, tak to dělá špatně. Například přehled programů a pořadů (EPG) sice umí, ale je to taková malá tabulka, která se nedá zvětšit, a člověk musí pořád skrolovat a to jak vertikálně, tak horizontálně. Když si chci na ten program přepnout, tak nestačí na program kliknout, ale musí se naťukat ručně. Teletext taky umí a zjistil jsem, že digitální teletext je od normálního teletextu dost podstatně liší. Např. umí obrázky, nemusí se zadávat čísla stránek, spíš to vypadá jako web. O co mě šlo - titulky fungují trochu podivně, ale použitelně. Jenom teda nemají nic společného s teletextem, jak jsem se původně domníval. Poměrně zásadní rozdíl je v digitálním vysílání v ČR a v UK. Zatím co v ČR je všehovšudy 5 kanálů (v Praze možná 10), v UK je jich minimálně 50 a 90 % vysílání je širokoúhle, zatím co u nás vysílá širokoúhle akorát ČT2 a to tak 5 %.

Zpátky v UK

Při návratu do Londýna jsem narazil na několik drobných komplikaci, které protáhly celkovou dobu mého strastiplného cestování cca o 4 hodiny. Ná první probém jsem narazil po příjezdu na nádraží Victoria, okdud jsem měl v plánu cestovat. Podstata problému zpočívala v tom, že z nádraží nejezdily vůbec žádný vlaky. U informací mi dobře poradili, že vlaky nejezdí a ani nepojedou a že to mám zkusit na Blackfriars. Naštěstí jsem dobře věděl, že můj vlak vyjíždí ze stanice London bridge, takže namísto přestupování z vlaku do vlaku si ušetřím čas přestupováním z metra do metra. Moje skvělá teorie měla bohužel jeden háček. Z London bridge sice vlaky jezdili, ale zrovna ten co jsem potřeboval měl v kolonce čas odjezdu "See posters". Žádný užitečný informace jsem nenašel, ale na obrazovce vedle odjezdů byla informace o tom že pro obeti požáru, resp. ti co kvůli němu nemůžou cestovat ze své oblibené stanice, mají autobusy a metro gratis. Tak jsem se vydal metrem (tentokrát bez placení :-) na stanici Blackfriars, která mi byla původně doporučena. Na Blackfriars bylo plno lidí a nejvíc se jich koncentrovalo kolem perosnálu s dotazama, co mají dělat, když chcou jet tam a tam. Přidal jsem se k davu a čekal jsem, až na mě příjde řada. Poradili mi naprosto přesně nástupiště č. 4, kde za 4 minuty odjíždí vlak na London bridge, kde mám přesednout. Bezva, tak se vracím zpátky. Asi po patnácti minutách jizdy mi začalo připadat podezřelé, že vlak stále ještě nedorazil do kýžené stanice a pro jistotu jsem vysoupil. Nevím to jistě, ale mám pocit, že ten vlak jel přesně na opačnou stranu, než jsem potřeboval. Po chvíli přemýšlení, do kterého vlaku tentokrát nastoupím (byly tam celkem dva a z jednoho z nich jsem zrovna vystoupil), jsem se rozhodl nastoupit do vlaku s pro mě naprosto nicneříkajícím názvem cílové stanice na ceduli. Netuším jak je to možné, ale vlak jel správným směrem a dokonce jsem po chvíli jízdy spozoroval na displeji povědomý název stanice, která by měla podle všeho být na správné trase domů. Po půl hodině jsem se přesvědčil, že je to ta stanice opravdu je. Naneštěstí můj poslední vlak odjel v 21:30 a na telefonu jsem měl 23:30. Vzpoměl, jsem si, že jsem od příletu ještě nepřenastavil hodiny v telefonu na GTM, takže jsem tu ztrátu o hodinu snížil, čož teda nijak výrazně nepomohlo. Rozhodl jsem se, že popojedu ke stanici nejbližší té mé a tam si zavolám taxi. Bohužel ta stanice byla hrozná díra a já jsem si nějak neuvědomil, že na taxi nemám telefonní číslo. Na další vlak bych čekal další hodinu. Zvolil jsem tedy poslední variantu, že se vypravím pěšky podle GPSky a naprosto odhaluzených souřadnic v mapě světa, protože jinou nemám. Zbytek cesty už byl kupodivu naprosto v pohodě, na kruhových objezdech jsem vždy vybral tu cestu, která se nejvíc blížila šipce na GPSce a po asi 7 km jsem úspěšně dorazil. Dokonce jsem neodolal a zamířil ke kešce, co měla být 30 metrů od cesty. Asi byla, ale v té tmě jsem to asi po 5 minutách vzdal.
Ve srovnání s Brnem, kde jsem se rozhodl jít z letiště pěšky, protože mi ujel autobus a 15 minut už jsem byl v Besedě, je cestování v Londýně dost hrůza.


BTW mám novej rekord v GPS počítadlu :-P

středa 7. března 2007

Nemocnice na kraji Londýna

Po několika ... asi hodně dlouho letech, protože si to už ani nepomatuju, jsem se opět projel v sanitce (úplně stejné jako je na obrázku). Dostal jsem tlakoměr, kyslík a přibližně milion elektrod. Vyptávali se mě na různý věci a já jsem jim zase odpovídal na nějaký úplně jiný věci. V nemocnici už to byla docela nuda a navíc tam byly děsně ošklivý sestřičky.
No, nechci vás dlouho napínat, přežil jsem to.
Největší následky na mě zanechali ty elektrody, protože nešly sundat a až se mi je podařilo odlepit, tak sem byl celej ulepenej, protože na nich byl ze spod jakejsi leptavej blivajz.

(Foto: Tlelgraph.co.uk)

pondělí 5. března 2007

Gou Houm

V pondělí pořádám tragicky ukrutnou, až přímo nechutně odpornou akci. Mám v úmyslu propít svoji první výplatu. Takže se na to všichni psichicky a fyzicky připravte! Kdo má zájem, může mě přivítat přímo na letišti Tuřany kolem 17. hodiny s květinami a dary.

PS: Týdenní výplatu. Nejsu žid, ale chci ušetřit vaše zdraví.

čtvrtek 1. března 2007

Cache #59

Padesát devítka má jméno Tee Time a nic zajímavého tam teda nebylo. Cestou jsem narazil na několik zachovalých dopravních kuželů a 3 SPZky. Tu nejhezčí jsem si vzal s sebou domů. Asi si ju pověsím na zeď :)