Na konzulátu v trabzonu jsme potkali několik Francouzů a několik Japonců, kteří toužili po Iránských vízech podobně jako my. Dvě šílený francouzky jeli z Francie do Indonézie, prý už jsou čtyři měsíce na cestě. Po napínavém čekání a hodinovému zpožděni jsme všichni, co jsme ráno podávali žádost, víza nakonec dostali. Podařilo se nám ještě stihnout noční autobus do Dogubeyazitu k Iránským hranicím. Teď vyspáváme u známého Kurda Memeta, který svojí nás se pohostiností opět nezklamal.
Žádné komentáře:
Okomentovat