Ararat 5137 m

Při hledání průvodce ve městě Dogubayazit jsme narazili na neuveřitelně pohostinného Kurda Mameta. Nabídl nám bezkonkurenční cenu za výstup na Ararat, navíc ubytovaní u něj v "kanceláři" se sprchou a smradlavou kuchyní. Je aktivní v CoachSurfingu a ze zápisku v jeho deníku v nepřeberném množství jazyků je zřejmé, že mu můžeme důveřovat. Když jsme přišli, zrovna se loučil se skupinkou zarostlých Australanů, kteří přijeli z Londýna na kole a někdy přiští rok prý chtějí dojet domů do Melbourne ... krásnej zpusob jak trávit dovolenou :)

Večer máme na balkone Baileys párty s Frantíkama a zítra večer uz spíme v základním taboře.

Published with Blogger-droid v1.7.4

Kackar Dagi 3937 m

Máme za sebou první horu. Výstup začal ve městě Yusufeli, kde se nám podařilo stopnout dolmuš (za 20 TRL na osobu, jezdí každý den rano dolu a odpoledne nahoru) do male vesnicky .... (doplnim) cca 2300 mnm. Cesta dlouha odhadem 60 km trvala 2,5 hodiny. Jel s nami vemi komunikativni, anglicky mluvici ucitel Turectiny Fatych a stavebni inzenyr a horsky pruvodce v jedne osobe nezapomatovatelneho jmena. Oba meli v umyslu vystoupit s nami. Vystup do zakladniho tabora (cca 2900 m) nenarocnym terenem trval priblizne 4 hodiny. V tabore se da koupit pivo (7 TRL), Kola (3 TRL) a susenky (pro Lucku grátis). Ve 3 hodiny ráno další den jsme vstávali na snídani a vyráželi za rozbřesku v 4.30. Cesta nahorů zabrala 5 hodin. Dalo by se tu poměrně snadno zabloudit, ale drželi jsme se skupinky Němco-Švýcarů s průvodcem. Jedna emancipovaná Kurdka z kempu mi slíbila, že se pokusí sehnat nám levný výstup na Ararat. Tak uvidíme ...

Published with Blogger-droid v1.7.4

Stopem na Kačkar

Co se týče stopování ,Turecko je zemí zaslíbenou. Zastaví úplně každej, snad s výjimkou sanitky a pohřebního auta. Často je svezení spojeno s pozvaním na čaj a špatně se odmítá. Jen jed a rada: Nikdy nestopujte cisternu před dva a půl kilometrovým kopcem.

Docela náhodou jsme večer dostali pozvání na večeři, nakonec z toho byla i snídaně a luxusní ubytování s koupelnou, televizí a klimatizací. Turkům moc chutnal rum (Alláh se zrovna nedíval) a nám moc chutnalo piti, do kterýho když se nalije voda, tak mění barvu. Naučili jsme se několik nových slovíček, frázi "na zdraví" hned ve dvou verzích. Turky rano bolela hlava, my jsme se jim smáli. Turek nas pozval do restaurace, ale mě bylo tak blbě, ze jsem nic nesnědl.

Teď se chystáme vylezt na "aklimatizační" čtyřtisícovku Kačkar Dagi. S trochou štěstí si večer postavíme sněhuláka :)

Published with Blogger-droid v1.7.4

Sýrová neděle

Můj batoh, pečlivě zabalený do poctivě ukradeného igelitu na vídeňském letišti a omotaný do potravinářské folie, vypadal jako by ho někdo protlačil kombajnem. Kdybych to tušil, nenechával bych v horní kapse plechovku piva :(

Turečtí policajti, jinak jazykově ne příliš dobře vybavení, při komunikaci aktivně využívají google translator. Jsou veselí, obdarovali nás informacemi a lahví studené vody.

Naši touhu po pouliční konzumaci co nejpodivněji vypadajícího pokrmu uspokojilo něco co vypadalo jako tkaničky od bot porostlý mechem. No a turek to ještě umocnil tím, že na to kydnul zmrzlinu. Potom zavolal dva další Turky a společně se nám smáli. Později jsem zjistil, že pokrm se jmenuje Kadayif. Je to fakt dobrota.

Lucka dostala odpoledne obrovskou chuť na turecký sýr. Z nudné odpolední prohlídky města se stala "dobrodružná" výprava do krámku se sýrem. A později sýrové hody.

Večer jsme šli do hospody s párem rusů co byli shodou okolností před čtrnácti dny na Araratu. Dali nám několik hodně cenných rad. Mimo jiné tu, že cestou na jihovýchod Turecka už na žádnou hospodu nenarazíme.

Published with Blogger-droid v1.7.4

Kavkaz 2011

V 6 ráno místního času jsme přiletěli do Istanbulu a čekáme na spoj na východ do Trabzonu. Johnny s Luckou spí na sedačkách pro invalidy. Jedna pozitivní zprava: na letišti Sabiha Gocken je gratis wifi hotspot, stejně jako byl na letišti ve Vídni. V plánu na dnešek je koupání v černém moři.

Published with Blogger-droid v1.7.4