Cesta z Yazdu začala nástupem do taxíku a zjištěním, že Vojta zapoměl na recepci vyzvednout naše pasy. Taxikář nás vezl na opačnou stranu města a přestože jsme se mu snažili důrazně, verbálně i nonverbálně, za pomocí dvou map a slovníku vysvětlit, že nejede tam kam potřebujeme, neuspěli jsme. Po velkém naléhání se nám ho alespoň podařilo zastavit (slovo "stop!" taky nebylo v jazyce jeho kmene). V klidu jsme mu ukázali náš hotel na mapě formátu A2 s názvy ulic ve Farsi a opět vyjeli kamsi do háje. Po dalším přesvědčování z naší strany konečně dostal rozum, vzal si naši mapu a šel se zeptat na cestu lidí čekajících na autobusové zastávce.
Cestu autobusem jako obvykle zpestřovali zastávky na policejních checkpointech a jako bonus jeden vojenský, kde vojáci se samopaly prohledávali celý autobus.
Přibližně sto kilometrů před cílem vypověděl autobus službu a my jsme čekali uprostřed pouště na další spoj. Zbytek cesty jsem seděl vedle Afgánce, co fetoval jakejsi hnědej prášek. Doufám že na zítřek se nám podaří rezervovat jízdenky na vlak.
Žádné komentáře:
Okomentovat