Fotky z Íránu

Zde jsou fotky z Íránu, pokusím se k nim postupně doplnit popisky. Když pánbů dá, možná někdy budou fotky i od Vojty.


Zobrazit místo Iran 2012 na větší mapě

Teherán

Špinavý, smradlavý město je to. Jsou tu drahý taxíky.
Včera jsme vylezli na jakousi vysokou věž, odkud by byl krásný výhled na město, nebýt smogu, který město dlouhodobě překrývá.
Několikrát jsme jeli v holčičí části metra a předstírali, že jsme si toho nevšimli. Jen jednou nás vyhodili.
Budeme v televizi, nějakej Iránec si nás natáčel před Americkou ambasádou. Asi jsme vypadali dost jako exoti.
Na památku jsme koupili čelenky Hisballahu, teda alespoň si to myslíme, jsou zelený a popsaný arabsky.
Teď čekáme na letadlo a těšíme se domů.

Kashan

Cesta z Yazdu začala nástupem do taxíku a zjištěním, že Vojta zapoměl na recepci vyzvednout naše pasy. Taxikář nás vezl na opačnou stranu města a přestože jsme se mu snažili důrazně, verbálně i nonverbálně, za pomocí dvou map a slovníku vysvětlit, že nejede tam kam potřebujeme, neuspěli jsme. Po velkém naléhání se nám ho alespoň podařilo zastavit (slovo "stop!" taky nebylo v jazyce jeho kmene). V klidu jsme mu ukázali náš hotel na mapě formátu A2 s názvy ulic ve Farsi a opět vyjeli kamsi do háje. Po dalším přesvědčování z naší strany konečně dostal rozum, vzal si naši mapu a šel se zeptat na cestu lidí čekajících na autobusové zastávce.

Cestu autobusem jako obvykle zpestřovali zastávky na policejních checkpointech a jako bonus jeden vojenský, kde vojáci se samopaly prohledávali celý autobus.
Přibližně sto kilometrů před cílem vypověděl autobus službu a my jsme čekali uprostřed pouště na další spoj. Zbytek cesty jsem seděl vedle Afgánce, co fetoval jakejsi hnědej prášek. Doufám že na zítřek se nám podaří rezervovat jízdenky na vlak.

Persepolis, Yazd

Ve stredu jsme se s Hamedem divali na fotbal Uzbekistan-Iran a svorne jsme fandili Uzbekistanu, ktery nakonec vyhral. Hamed se omloval, ze nema sampanske.

Rano jsme se vydali kesovat (po dlouhe dobe uspesne) a vydali se na cestu do Persepole. Cestu jsme meli diky Hamedovi perfektne naplanovanou, takze se zadnemu taxikari nepodarilo nas natahnout. Mimochodem kilometr vyjde pri soucasnem kurzu asi na 2 Kc.

Vecer jsme stopli autobus do mesta Yazd, kde jsme nasli krasny hotel s krasnymi fontanami a bazeny. Potkali jsme zde znameho japonce z Tabrisu (nejsem schopen zapamatovat si jeho jmeno).

Zitra se chystame do Kashanu a potom dale na sever do Teheranu.

Shiraz

Máme za sebou další noční autobusový přesun do Shirazu. Bydlíme u Hameda, co navrhuje iránskou rozvodnou síť. Odpověděl nám na většinu našich zvídavých otázek. Například už víme, že žena stojí 25 velblodů, zatímco muž 50. Ale v rámci emancipace se to má brzy sjednotit. Muslimka může mít jednoho manžela, muslim může mít manželky čtyři a k nim případně ještě nějakou dočasnou.
Večer jsme hráli s holkama v parku pantomimu, ale nebylo to moc fér, protože neumíme Persky a to je dokonce i při této hře docela důležité.
Zítra jdeme obhlídnout město a zakešovat.

Bandar abbas, Qeshm

Včera jsme přespali na ostrově Qeshm v Homzkém průplavu, projeli se na loďce v mangrovovém lese a jeli do pouště prozkoumat solné jeskyně. Dnes máme v plánu prozkoumat město Shiraz. Poprvé se nám podařilo domluvit ubytování přes couchsurfing, tak si snad konečně budeme moct promluvit s domorodcem, co umí anglicky.

Fotky

Je tu extrémě pomalý internet a velká část webů je zablokovaná (včetně Picasy a Bloggeru). Tohle je výsledek mého skoro tříhodinového úsilí:

http://www.fotoalbum.cz/nastenka/a0f0o2157177/

Tabriz, Isfahan

V tureckém Dogubeyazitu se k nám přidal Japonec s Korejkou, co mají stejnou cestu jako my. Na hranicích se nám představila mladá iránská úřednice, která nám velice ochotně vysvětlila všechno co jsme potřebovali vědět a díky ní jsme nemuseli čekat ve frontě na razítka.
Od hranic jsme domluvili taxi do Maku, odkud nám jel autobus  do Tabrizu. V Tabrizu jsme se ubytovali, prošli bazzar a rozloučili se s našimi azijskými spolucestovateli. Nočním V.I.P. autobusem jsme se přesunuli na jih do Isfahanu.

Vojtovi pořád někdo říká, že vypadá jako Iránec.

Hranice

Za půl hodiny máme sraz se dvěma japoncema a vyrazíme společně k Iránským hranicí. Potom budeme pokračovat do Tabrizu a pokud stihneme v 19 hod vlak, tak zítra ráno už budeme v Teheránu.

Nevím jak se mi potom bude dařit přispívat na blog, protože tento web je v Iránu blokovaný.

Máme víza

Na konzulátu v trabzonu jsme potkali několik Francouzů a několik Japonců, kteří toužili po Iránských vízech podobně jako my. Dvě šílený francouzky jeli z Francie do Indonézie, prý už jsou čtyři měsíce na cestě. Po napínavém čekání a hodinovému zpožděni jsme všichni, co jsme ráno podávali žádost, víza nakonec dostali. Podařilo se nám ještě stihnout noční autobus do Dogubeyazitu k Iránským hranicím. Teď vyspáváme u známého Kurda Memeta, který svojí nás se pohostiností opět nezklamal.