Přestože jsme to původně neplánovali, noc jsme strávili s gruzínskou rodinou v dřevěném domečku v pohádkové horské vesničce Didadžara napůl zahalené v mracích. Jediné co by se dalo vytknout je zápach kravinců, který nás doprovázel i celý následující den, cestou do Batumi.
Batumi je zpola výstavní, moderní, přístavní město a zpola smradlavá díra. To jest zřejmě známka ruského vlivu.
Z Batumi jsme vyrazili nočním autobusem do metropole Tbilisi. Skoro osmihodinová cesta autobusem pomatujicim ještě Sovětskou éru se neskutečně táhla. Za, v přepočtu, 190 Kč jsme nemohli čekat víc.
Tbilisi je překvapivě pěkně město. Ale hlavně máme konečně naší první gruzínskou keš :)
Právě sedíme v málem hostelu a učíme personál hrát sedmu. K tomu popíjíme domácí víno (v ceně ubytování). Rozhodně se ale nejedná o vzorek vyhlášeného gruzínského vína. Chutí připomíná spíš nepovedený ocet.
Žádné komentáře:
Okomentovat