Za celou cestu nám zastavilo 25 aut a ujeli jsme cca 4 500 Km. Celkem jsme projeli 13 zemí a 2 kontinenty ;-)
EDIT: Mapa Tirany, Mapa Tirany s minibusy
Pokusím se popsat průběh cesty z pohledu stopaře - snad se to někomu bude hodit.
Česko 2.5/5*
Slovensko 2/5* - z bratislavského autobusového nádraží jsme se dostali na benzínku směrem k maďarským hranicím. Odtud polským kamionem(1) na hraniční přechod Rajka.
Na Rajce jsme se domluvili se dvěma slovenskými řidiči(2, 3), směřujících do Itálie, na cestě do Slovinska. Od Slováka jsem dostal plechovku Piva.
Slovinsko 2.5/5* - Na Chorvatské hranice se nám podařilo stopnout autobus(4) a akčního Slovince(5), co říkal, že je tramp a poslouchal Český Rozhlas.
Chorvatsko 1/5* - Od hranic do Čakovce nás svezli Švýcaři, co na nás koukali, když nám celníci vybalovali batohy (hledali drogy).
Do Záhřebu jsme dojeli vlakem. Chtěli jsme přespat u Kneži, ale není doma. Přespáváme uprostřed Záhřebu, na večeři ohříváme plechovku fazolí nad kouskem pepa :-)
Chorvati vůbec neberou, navíc dálnice. Vyjeli jsme autobusem do Zadaru. Večer jsme se poprvé vykoupali v moři.
Ze Zadaru jsme stopli Rakušáky(6). Dostali jsme pečivo ve tvaru tyčinek
Zastavil nám taxikář(7), že nás vezme grátis do Šibeniku. Johnny nevěděl, kde to je, tak ho nechal ujet :-S
Zastavila nám nám moc pěkná slečna(8) (sama) prý že se hrozně nudí a proveze nás po městě.
Chorvati vůbec nestaví a turisti nemají místo. Opět jsme byli nuceni to forcnout autobusem do Splitu a ze Splitu nočním autobusem do Dubrovníku.
Z Dubrovníku nás svezl Chorvat(9) na letiště. Z letiště nás svezli dva Turci(10) s holandskou SPZkou do Podgorice.
Černá Hora ?/?* - Turci špatně odbočili, čímž se cesta prodloužila asi na dvojnásobek.
V černé hoře jsou šíleně úzký, klikatý a nepřehledný silnice.
V internetové kavárně (Internet pro hosty zadarmo, pivo 1 €) nám poradili kudy k hostelu. Poslední míli nás navedla (pouze) Italsky mluvící velmi pomalá babička.
Před Hostelem (6 €**) - výstižněji Steve's place (s hostelem to nemá moc společného) čekali dvě Finky, co právě přijeli z Kosova, jeden Brit, jeden Ir a Kanaďan Joel. Steve je neskutečně akční Američan. V deseti letech utekl z domova a od té doby se stěhuje různě po světě.
V kuchyni mu teče z kohoutku studená voda - úžasné :-)
Večer přijeli ještě tři Španělé a protože v Podgorici jiný Hostel není, Steve uvolňuje i svůj pokoj a spí v kuchyni.
Večer jsme všichni až na Steva vyrazili do města, vrátili jsme se někdy k ránu.
Ráno se k nám přidal Joel. Vyrazili jsme na autobusovou zastávku odkud měl jet podle Steva minibus k Albánským hranicím. Místní nás poslali kamsi jinam, kde nás nabralo taxi (4 €**). V taxíku čekal anglicky mluvící Albánec podnikající v Černé hoře (taxi tu obvykle čeká až se naplní). V poslední obci před Albánskými hranicemi jsme přesedli do hrůzo strašně vyhlížejícího Albánského mercedesu, který nás převezl přes hranice (4 €**).
Albánie ?/?* - V hostelu říkali, že se prý stopuje dobře a bezpečně. Raději jsme to nezkoušeli. V Shkoderu jsme přestoupili na napráskaný minibus do Tirany (4 €**). V Tiraně jsme se ubytovali v luxusním hostelu Freddy's hostel (14 €**), který nám doporučil Steve. Samostatný pokoj pro 3 s klimatizací, televizí a koupelnou. Praní prádla (vč. žehlení) stojí 3 €. Odpoledne vyrážíme do Durresu na pláž (1 €**).
V Tiraně není žádné autobusové nádraží je třeba se zeptat odkud odjíždí minibusy daným směrem. Hranice s Černou Horou a Makedonií jsou průjezdné jen autem. Vlak ani autobus přes hranice nejezdí. Z Tyrany prý jezdí autobus za 30 € do Atén.
Ráno jsme prošli Tiranu a odjeli opět způsobem minibus - taxi - minubus (celkem asi 10 €**) do Makedonie. Řidiči minibusů i taxiků se turisty primárně snaží šidit, takže je dobré se předem zeptat na cenu a zjistit si kurz dané měny. Nikdy jsme neměli problém platit eurem.
Makedonie ?/?* - Ujel nám poslední autobus ze Strugy do Bitoly. V hospodě u nádraží nás oslovil Boris a (nejspíš z nouze) nás vzal do Bitoly za 15 € (srovnatelná cena s autobusem). Za dalších 10 € nás dovezl na řecké hranice. Dál nemůže - nemá vízum. Jezdí tu prý i Řecké (drahé) taxíky, které jezdí i přes hranice.
V Makedonii se od sedmi hodin večer do rána neprodává alkohol. Boris se cestou stavili do fast foodu, na který se zákaz nevztahuje a my jsme si nakoupili Makedonské pivo (cca 20 Kč za plechovku). Boris je velmi veselý a ukecaný, ale není taxikář. Prý až potkáme policii, tak jsme kamarádi a známe se přes internet :-)
Řecko 3.5/5* - Řeci nám doporučovali stopovat na dálnici, tak jsme stopovali na dálnici. Projelo kolem nás i policejní auto a nezastavilo. Přespali jsme na na pěkném místě hned za hranicemi. Ráno jsme se rozloučili s Joelem, který pokračoval do Atén. Asi po 10 minutách nám zastavil Řek(11) a vzal nás se zastávkou v Edesse až do Thessaloniki. Přespali jsme na kopci za městem. Ráno jsme stopli popeláře(12) :-) a Řeka s bavorákem(13) co děsně prasil. Odpoledne jsme se rozdělili a stopovali směrem k tureckým hranicím do Alexandroupoli. Johnny stopl Iráčana(1) a Řeka(14), já Řeka(15) , co jel celou dobu kolem 190, do Xánthi, další dva řeky(16, 17). Do Alexandrupoli jsem nakonec musel dojet vlakem a autobusem. V 6.50 jsme vyjeli k hranicím. Autobus nám zastavil hned vedle celnice.
Hranice prý nemůžeme projít pěšky, ale máme si najít nějaké auto, které nás převeze. Našli jsme Turka s kamiónem(18), mezi celnicemi je hodně vojáků se samopalama.
Turecko 5/5* - Hned za hranicemi si nás všimnul turek(19) a zeptal se, jestli nechceme svézt do Istanbulu :-) Cestou nám koupil pití a turecké pečivo.
V Istanbulu jsme bydleli v luxusním Agora Guesthouse & Hostel (cca 12 €**) večer byla párty s večeří. Pařili jsme s Litevcema a Američanama. Ráno byla připravena výborná snídaně formou švédských stolů. Nacpali jsme do sebe jídlo na celý den.
Ráno jsme prošli Istanbul a vykešovali Asii.
Odpoledne jsme odjeli autobusem směrem k bulharským hranicím do města Edirne. V noci jsme zkusili stopovat, asi desáté auto zastavilo(20) :-) a vezlo nás k hranicím. Hranice tentokrát šla projít pěšky. Celkem 8 budek, kde jsme ukazovali pas.
Ráno jsme po několika kilometrech za hranicemi našli parkoviště s kamiony. Johnny našel český kamion(21), který ho svezl až domů. Já jsem našel Turka Murata(22), co mě vzal do Sofie. Cestou mě pozval na tureckou večeři.
Bulharsko 2/5* - V Sofii je naprosto nemožné najít Internetouvou kavárnu. Nakonec jsem našel internetové kiosky na autobusovém nádraží - dokonce zdarma.
Ráno mě zastavil asi po hodině jeden Bulhar(23) a turecký řidič s německou poznávačkou(24) na hranice. Na srbských hranicích jsem narazil na bulharské BMW(25) s bulharsko-českou osádkou. Vzali mě až do Brna. Na obou hranicích se Srbskem prohledávali zavazadla - hlavně kvůli tureckému razítku v pasu.
* obtížnost stopování - 5/5 nejlepší, 1/5 nejhorší
** za osobu
Žádné komentáře:
Okomentovat